Korupční odolnost manažerů – jak je na tom tato cílová skupina?

V korupčním boji se řeší systém, procesy, transakce, transparence, hlavním faktorem však vždy byl, je a bude člověk, jenž korupci provádí a také je za ní přímo zodpovědný. Je tedy více než důležité zaměřit se na samé jádro problému, tedy na jednotlivce a jeho myšlenkové pochody, na jeho motivy, životní potřeby a jejich uspokojování a s tím související kvalitu života.

Testem korupční odolnosti jsme prověřili vzorek lidí pracujících na manažerských a ředitelských pozicích. Zajímalo nás, jak na tom jsou lidé, kteří mají ve firmách rozhodovací pravomoci a ovlivňují chod firmy, její kulturu a atmosféru.

Největší riziko související s korupcí, se kterým se ve firmách můžeme setkat, je klientelismus (65,3 %). Manažeři a ředitelé si na svých pozicích vybírají „oblíbené“ dodavatele služeb a mohou tak znevýhodňovat konkurenci i v případech, kdy nabízejí lepší a výhodnější produkty. Nejvíce na tom prodělává společnost, pro kterou pracují. Tímto chováním se následně deformuje trh a konkurenční boj a peníze tečou jen do „pár vybraných kapes“.

Co tyto lidi spojuje a co je jejich společným jmenovatelem?

• Jsou iniciativní, cílevědomí, odhodlaní a aktivní. Nenechají se ovlivnit okolím, takže ty poctivé bude obtížné ke korupci přimět, ale ty nepoctivé od korupce těžko odvrátíme, pokud se pro ni sami rozhodnou.
• Dobře si poradí v nepříznivých situacích, a proto si v případě korupční situace dokážou zachovávat chladnou hlavu a následně se se situací dobře vyrovnat.

Informační zpronevěra (57,9 %) je druhé nejčastější riziko. Lidé ve vedoucích pozicích obchodují s informacemi nebo si informace odnášejí pro případnou další potřebu s sebou. Jejich chování není příliš etické a sjednané dohody dodržují jen občas.

Pro to, aby jejich firma fungovala podle jejich přání, jsou ochotní nabídnout úplatek (57,4 %). Za účelem vyššího zisku v budoucnosti obětují část prostředků, aby se mohli posunout výše. A asi nás nepřekvapí, že jejich jednání je motivováno především materiálními odměnami.

Za zmínku stojí zveřejnit porovnání TOP 5 nejrizikovějších faktorů manažerů této skupiny a TOP 5 rizikových faktorů manažerů liniové – operativní úrovně.

Vrcholoví manažeři se častěji uchylují ke klientelismu. Zřejmě i proto, že mají oproti liniovým manažerům vyšší rozhodovací pravomoci, a tak jim toto spojenectví může přinést jednoznačnější výhody. Jiné je to u liniových manažerů, kteří když už jsou v tomto ohledu rizikoví, tak častěji rovnou sahají po korupčním jednání. Dopředu promýšlejí možné varianty, jak se obohatit a získat pro sebe něco navíc. Také se u nich častěji shledáváme se zpronevěrou know-how, které považují za možný nástroj k tomu, jak se dostat na vyšší pozice. Linioví manažeři jsou více ovlivnitelní okolím a možná i přizpůsobivější podmínkám tak, aby jim přinesly co nejvyšší prospěch.